Napsal: ssgh 05. 12. 2018

Jsme rádi, že se naši žáci zapojují i do prospěšných projektů, které neorganizuje škola. Naše žákyně se coby dobrovolník účastnila organizace akce Korzo Národní. Informace o této slavnosti najdete v následujícím článku …

V novinách se objevil komentář nesoucí název „Ukradený svátek“. Autor v něm reflektuje své obavy ze zániku pravé podstaty svátku 17. listopadu a zneužití tohoto data ve prospěch politických záležitostí (naráží v něm hlavně na vyhozené věnce politiků a demonstrace). Myslím si, že pisatel nemusí mít obavy. Před několika lety vedla možná podobná myšlenka dvě desítky mladých studentů k uspořádání akce oslavující a připomínající jeden z našich nejdůležitějších svátků důstojným způsobem, tedy oproštěnou od politických machinací.
Výsledkem jejich práce je letos již pátý ročník Korza Národní. Svým počinem dokázali lidi zvednout z gaučů a přivedli je na místo, kde nám předešlé generace vydobyly svobodu. Národní třída ožívá pestrým programem a lidé jsou si najednou o něco blíž. Alespoň na okamžik jsou hrdí na to, že jsou Češi. Pyšně si na hruď připínají trikolóry a vyvěšují vlajky. Jdou vzdát hold aktérům událostí z roku 1939 a 1989.
Každý ročník Korza je provázen mottem „Díky, že můžem”. Jinak tomu nebylo ani letos. Lidé přišli poděkovat za svobodné volby, možnost projevit vlastní názor, studovat, cestovat a mnoho dalšího.
Nepředstavujte si to ale jen jako pateticky nostalgickou kulturní akci. Krom pietních aktů u památníků byl celý den hustě zaplněný uměleckým programem. Na dvou velkých stagích se střídali hudebníci různých žánrů, další hráli přímo na ulici. Pro milovníky literatury bylo připravené příjemné, řekla bych až domácké, prostředí u piazzetty Národního divadla, kde si návštěvníci mohli poslechnout přednes textů Václava Havla známými osobnostmi. Letos se čtení ujali například Ivan Trojan, Zdeněk Svěrák, Olga Sommerová, Michal Žantovský a další. Dále příchozí mohli navštívit i programy edukativní, kde se přiučili o událostech obou již zmíněných letopočtů nebo si prohlédnout výstavy, zastavit se u tanečníků, básníků a jiného pouličního umění. Organizátoři neopomenuli ani dětské návštěvníky a část programu jim byla uzpůsobena. Opravdu každý si tedy na „Národce“ přišel na své.
Atmosféra byla strhující. Jakožto dobrovolník, jsem na Korzu přišla do styku s mnoha lidmi a musím říct, že se všech vyzařovala pozitivní nálada. Myslím si, že organizátoři dostáli svých cílů a uspořádali jedinečnou událost oslavující 17. listopad. Povedlo se jim v nás vzbudit národní hrdost i jindy než při úspěchu á la Nagano. A byť byl letos svátek zčásti zastíněn okolnostmi kolem premiéra, mou hrdost to nijak nezmenšilo. Stejně tak ani vděk generacím minulým za to, že my dnes můžem…

Lucie Mlejnková, HC 4.B