Napsal: ssgh 11. 12. 2017

Prosincová přednáška jednoho z našich předních šéfkuchařů a zároveň instruktorů, kteří vedou naše žáky přímo na pracovištích, byla zpestřením výuky v adventním čase. Pro spoustu žáků byla motivační. Při dotazu v závěru, kdo z žáků plánuje svou kariéru v zahraničí, se zvedla polovina rukou.

Dozvěděli jsme se, jak se Markovi dařilo hned po škole, kdy svou kariéru začal v Německu. „Tam na mě krátce po revoluci koukali jako na malýho komunistu. Zkoušeli, jestli zvládnu na digitálním telefonu vymačkat číslo, protože si mysleli, že tady furt máme ty točící číselníky…“

Přednáška byla zajímavá i zábavná, zpestřená spoustou příběhů a faktů z míst, kde ještě nikdo z nás nebyl.

„Na mé první lodi MS Berlín jsem si ze začátku často myslel, že jsem se přecenil a že to nedám. Táta mě vysadil v přístavu, zamával jsem mu, nalodil se a loď vyrazila směrem Grónsko. Na moři není kam utéct, pokud nechcete spáchat sebevraždu a skočit. Já měl zrovna to štěstí, že jsem zažil dva dny bouří. Postupně se z kuchyně vytráceli všichni kuchaři  a nakonec nás tam zůstalo pár Evropanů a my už jít do kajut nemohli, protože by tam nikdo nezbyl. Takže jsem na jedné straně vařil a na druhé si ulevoval do kontejneru. 400 porcí  polívky se vařilo v několika hrncích, aby to při tom kývání lodě z těch hrnců nevylítalo.  Na mnohem větší lodi MV Constellation se to už skoro vůbec nehoupalo. Večeře se zde podávaly na dvě skupiny, první začínala v 18:30. Pro 1 000 hostů byl připraven pětihvězdičkový servis, 4chodové  menu. Druhá skupina přišla ale již ve 20:30, kdy muselo být přeprostřeno a vše připraveno pro dalších 1000 lidí. Na této lodi jsem se vypracoval až na post Executive Chef a pod sebou jsem měl 128 kuchařů 30 různých národností.“

V Saudské Arábii pak Marek pracoval i jako „Banqueting chef“, kde měl na starosti i catering pro královskou rodinu, která kromě krále čítá několik tisíc princů a princezen. Pro ně rovněž zařizoval veškerou gastronomii k různým příležitostem. Určitě nejprestižnější záležitostí je pro Saudy svatba, ta se chystá zhruba půl roku. Což znamenalo v průběhu toho pololetí každý týden schůzku s úkoly a plánováním. Součástí cateringu byla například i výroba ledových soch gejš, které držely kanapky. Led na tyto sochy musel být dovezen až z Francie, aby byl naprosto čirý. Nebo svatební dort v podobě naskládaných polštářků, který byl zhruba 3,5 m vysoký. Svatba totiž čítá vždy několik tisíc hostů a to pouze žen.  Muži mají přístup zakázán.

Pravidla arabského světa jsou pro Evropany složitá, zejména ve striktnosti oddělení obou pohlaví. Přesto Marek právě v Saudském království poznal svou manželku. A to na místě, které bylo určeno pro ubytování dlouhodobě zde pracujících cizinců, převážně lidí ze západního světa. Jde o místo – vesničku, obehnanou vysokou zdí a ostnatým drátem, kde se pravidla chování a života řídí evropskými zvyklostmi.

Žáci se rovněž ptali na to, jak sehnat práci v zahraničí. Pro tu jim Marek doporučil registraci u zahraničních agentur, která je sice za poplatek, nicméně agentura se zpravidla postará jak o nabídky práce, tak i o případná víza a podobné náležitosti. A co se týká práce v Čechách a po Evropě, doporučil jim poslat svá CV do hotelů a restaurací, ve kterých by měli zájem pracovat, i když zrovna aktuálně nemají pozice vypsané a inzerované.

A co má Marek ještě za metu? Mít jednou vlastní restauraci, protože první cíl, který si dal, a to být šéfkuchařem, si už splnil několikanásobně.